Psychologie...co si pod tím představit. Když na někoho vybafnete, že vás tahle věda zajímá, ještě je to celkem v pořádku, ale když se někomu svěříte, že byste se tomuto oboru chtěli věnovat i ve svém profesním životě, každý na vás kouká trochu podezřívavě...
Z jedné strany se jim ani nedivím, vždyť kterej magor by se chtěl hrabat v životech jiných lidí, když sám má svých starostí plnou hlavu. Navíc většina lidí má za to, že psychologové tahaj svou profesi i do svého soukromého života, takže se ve vás budou různě šťourat, zkoušet si na vás nově vymyšlené psychotesty nebo s vámi budou konzultovat problémy svých pacientů. Nebo nedejbože u vás zjistí nějakou psychickou poruchu!!
Těžko říct, já žádného psychologa neznám, ale nemyslím si, že by to bylo zas až tak markantní, jak jsem to popsala výše.
Představte si, že přijdete na první rande. Sedíte v krásné restauraci s milým společníkem, který je vám docela sympatický. Když se ho zeptáte, jaké má zaměstnání, a on řekne, že dělá psychologa, budete pečlivěji volit slova při dalším rozhovoru nebo se budete snažit nedat najevo svou nervozitu "řečí těla"? Kdybych já měla to štěstí seznámit se s psychologem, měla bych obrovskou radost. Asi bych měla spoustu otázek, protože mě to moc zajímá. To by ale bylo za těch okolností, že by to byl "normální" psycholog, tím myslím nikterak vyšinutý, ulítlý, nenormálně vypadající:) Teď je otázka, jestli tací vůbec existují. Ale budeme doufat, že ano.
I když...Psychologie sama o sobě je věda dost složitá, a tak se u jedince, který se s ní 5 let zabýval na vysoké, musí předpokládat, že asi nebude úplně "prostý.
Zajímalo by mne, jestli lidé považují více za magory psychiatry či psychology... No nic.
Možná se alespoň jednou za život dostanete do situace, kterou bude nutné řešit s psychologem ( i já už měla tu čest a nedivila bych se, kdyby se to opakovalo:)) Vám všem pak přeji dobrou ruku při výběru psychologa.
A sakra..mam problém :D Já fakt CHCI bejt psycholožka... :D